Ing. Miroslav Kelnar: Příběh dušičkový
Možná, že se k současnému tématu návštěvy premiéra Fialy s třemi generály v USA na ústředí CIA v Langley hodí i ten můj dnešní „Příběh dušičkový“, kdy si myslím, že je to téma dnes aktuální vzhledem k tomu, co nám tam upatlali ti tři generálové s P. Fialou na CIA v Langley. K tomu pak uvedu na závěr svůj názor, proč ta návštěva v této sestavě u CIA.
Před posledními prezidentskými volbami jsem patřil k těch, co sbírali podpisy pro prezidentskou kandidátku Alenu Vitáskovu, která nakonec stáhla svoji kandidaturu před závěrečným kláním, ale to není to podstatné na tom mém příběhu. Pokud jde o můj názor, sám osobně bych na místě paní Vitáskové volil pokračování v boji o prezidentský stolec. Jsem si ale vědom i faktu, že paní Vitásková se prezentovala před veřejnosti svoji odbornou erudicí a ne politickou rétorikou s politickými šíbry za zády a s naslouchadlem v uchu. Ale bohužel v našich krajích to mají odborní kandidáti těžké se prosadit, protože ve volbách zde nevítězí inteligentní argumentace, ale brutální nenávistná kampaň, kterou za vybraného kandidáta zde rozpoutají spřízněné sdělovací prostředky, a eventuálně i se zapojením nějakého toho aktivisty bez morálních zábran. A o něčem podobném, to je o politické nenávisti, je ten můj „Příběh dušičkový“, o kterém jsem tu již před rokem podal ty základní informace. A proč ten příběh nazývám dušičkový? No protože je ve mně malá dušička, když si představím, co tam v Langley dojednala za lumpárnu ta naše povedená čtveřice.
Tu srážku s lidskou nenávistí jsem zažil přesně na den 2. 8. 2022, kdy ke mně přistoupil při sběru podpisů ve prospěch paní Vitáskové před Hlavním vlakovým nádražím jeden občan a začal mi vyprávět, že před chvílí vyslechl rozhovor dvou osob, které se bavily, že v městě Třeboni je připraven atentát na premiéra Babiše, a že premiéra má sniper zastřelit z prvního patra budovy u nějaké Jindřichohradecké brány. Protože ke mně scházel onen dobrý muž shora od Sherwoodu, tak moje představa byla, že tento rozhovor vyslechl na některé z těch laviček u Sherwoodu.
Po odchodu onoho dobrého muže jsem šel sdělenou zprávu od Sherwoodu předat na služebnu policie na Hlavním vlakovém nádraží a možná za hodinu jsem se pak potkal na tomto místě s kriminalisty z Odboru extremismu a terorismu při Krajské policii Praha.
Jednu podstatnou věc však musím dodat, ten dotyčný dobrý muž, co ke mně sestoupil ze Sherwoodu, mě požádal, abych s touto informací o připraveném atentátu na A. Babiše něco udělal právě já, poněvadž on prý nemůže, že prý je bývalým pracovníkem Vojenské rozvědky, a že ho prý policisté zde díky tomu dobře znají apod.
Udělal jsem v dobré vůli to, co jsem udělat měl, kdy panu Babišovi na základě té mé informace pak zrušili setkání s občany v Třeboni. Potud myslím, že to bylo vše v pořádku. Jenže za pár dní se ukázalo, že jsem zkrátka naletěl nějakému morálně bahnitému člověku, který měl tolik drzosti, že zneužil mé dobrosrdečné povahy na takovouto špinavost. A doufal jsem alespoň, že se policie vypořádá s dotyčným nenávistným člověkem tak, jak se sluší podle litery zákona. Ale ouvej, opak byl pravdou.
Podle mě je toto typický příklad šíření poplašné zprávy, avšak podle Policii ČR se ten dotyčný šiřitel poplašné zprávy nedopustil ničeho protizákonného, jak jsem zjistil návazně. Když se po dobu 6 měsíců nic nedělo od doby, co jsem sepsal výslechový protokol s policií na tom Hlavním vlakovém nádrží a nikdo mě od policie již nikdy nezavolal, tak jsem nabyl neblahého tušení, že policie tento případ zametla pěkně potichoučku pod koberec. A moje intuice byla správná.
A tak, abych případ vrátil do hry, jsem podal před rokem sám trestní oznámen na dotyčného dobrého muže za to, že zneužil mé důvěry a mého dobrého jména k takovéto prasárně. A přestože jsem tedy podal ono trestní oznámení, a to nikoliv na policii, k té už jsem důvěru ztratil, ale na místní obvodní státní zastupitelství, tak se opět nic nedělo, a čas plynul. Ta opětovná nečinnost trestních orgánů jen utvrdila moje přesvědčení, že lezu někam, kde něco hodně smrdí.
Trošku jsem zapátral a zjistil jsem, že policie v zásadě nic ne a ten případ odložila pár dní poté, co dotyčného vyslechla. Policie sice dotyčného vyslechla, ale oni se ho vůbec nezeptali na to, jestli mi on tuto informaci o připravovaném atentátu sdělil. Mám zkrátka dojem, že se ten jeho výslech vedl tak, aby se ten případ mohl v klidu odložit.
Celý tento postup policie se mi zdál podivný a stále mi vrtalo v hlavě, jak je možné, že z této zapeklité situace ten dotyčný občan vyšel tak lehce! To přece není normální, uvedu jen pro srovnání.
Když tady Slávek Popelka dostal podmínku na 6 měsíců s odkladem na 18 měsíců u soudu za to, že napsal na Národní muzeum dopis, že pokud generální ředitel Národního muzea tu ukrajinskou vlajku nesundá z Muzea sám, že Slávek zná některé extremistické skupiny, které tu vlajku sundají násilím za něho. Zde se podle policie jednalo o šíření poplašné zprávy, když někdo informoval Národní muzeum, že tu existuje určitá skupina chirurgů, kteří chtějí přesným chirurgickým řezem oddělit Národní muzeum od ukrajinské vlajky. Ale šíření informace, že se někdo chystá spáchat atentát na předsedu české vlády, to byl podle české policie snad jen vtip k popukání.
A jak jsem nabýval stále většího podezření, že se tady děje něco nekalého, tak jsem sedl a napsal jsem dopis na parlamentní Výbor pro bezpečnost, který má na starosti i kontrolu zpravodajských služeb. Předsedou Výboru pro bezpečnost je pan poslanec P. Žáček, a tak jsem se obrátil na něho, že tento Výbor pro bezpečnost žádám, aby bylo prověřeno, zdali existují nějaké vazby dotyčného na Vojenskou rozvědku, a aby Výbor všeobecně prověřil, zdali nezasahovaly české zpravodajské služby do posledních voleb v ČR na straně Petra Pavla. Pokud se nemýlím, tak Petr Pavel byl kdysi zaměstnán na této Vojenské rozvědce.
Poslanec Žáček mi na můj dopis neodpověděl, a tak jsem svoji žádost zopakoval, a opět bez odpovědi. Šel jsem tedy výše a napsal jsem Předsedkyni poslanecké sněmovny paní Pekarové Adamové, že se mnou pan poslanec Žáček jaksi nehodlá komunikovat v tak závažné věci, jako je možné ohrožení nezávislosti posledních voleb v ČR. Paní Pekarová Adamová mi odpověděla, alespoň tady úřední šiml zařehtal, a to oceňuji, a dokonce i z pana Žáčka vymohla odpověď na ty moje dva dopisy. Bylo mi sděleno, že jsem se obrátil na špatnou adresu, že Vojenskou rozvědku má na starosti jiný výbor, a to Výbor pro obranu.
Dobře, nejsem vševědoucí, ale faktem je, že pan poslanec Žáček, je jednak předsedou Výboru pro bezpečnost, ale současně je i členem v tom druhém výboru, to je Výboru pro obranu, který má na starosti kontrolu Vojenského zpravodajství. Takže stačilo ten můj dopis přenést z jednoho výboru do druhého a bylo vyřízeno.
Předsedou toho druhého výboru je pan poslanec Lubomír Metnar, kterého znám již z případu prokorupčené elektrárny Aduláry, to jsme byli dokonce vzdálení kolegové z jedné firmy. Ale tady si myslím, že pan poslanec Metnar ze mě velkou radost neměl, když mu ten můj dopis přistál u něho na stole, a to s ohledem na tento článek, kde jsem pana Metnara trošku potrápil přes veřejný tisk, a to ještě jako ministra obrany.
A už také nějaký čas uběhl a odpověď od pana Metnara zatím nikde. Tak mám tušení, že dopadnu stejně jako u poslance Žáčka. Oni totiž poslanci mají tuze moc práce, a na stížnosti obyvatelstva nemají čas.
Zrovna včera jsem si přečetl na portále „Kverulant“, jak se nám poslanci toulali po výletech po atraktivních teritoriích v roce 2023.
Tak pojďme na to. Zde cituji z článku Kverulanta: pan poslanec Žáček z Výboru pro bezpečnost navštívil v roce 2023 Jižní Koreu a k tomu ještě přidal účast vládním speciálem na transatlantickém fóru ve Washingtonu. Pan poslanec Lubomír Metnar si zaletěl v roce 2023 taktéž na jih Korejského poloostrova. Tak se ptám, občané, kdo z nás to má? Tedy pardon, kdo z nás tam byl v té Koreji. A teď je jasné, proč nemají tito naši poslanci klid a práci, v hlavě jim totiž zvoní těch modravých dálek volání.
A nebo nabízím ještě druhou alternativu k tomu volání modravých dálek, a to, že námi zkrátka ti poslanci jen prostě lidsky pohrdají.
Čím více se tu kolem tohoto tématu možného zapojení nějaké rozvědky do ovlivňování posledních voleb u nás setkávám s ignorancí a vyloženou snahou zamést tuto kauzu pod koberec, tím více ve mně bují podezření, že jsem možná na stopě nějaké té lumpárny. Nechci zatím nic předjímat, ale co je prosím složité napsat na Vojenskou rozvědku dotaz: „Byl tento dobrý muž … někdy u vás zaměstnán? Má tento dobrý muž … s vámi nějakou vazbu? Nemáte o tomto dobrém muži … nějaký záznam, že daný muž pracuje pro nějakou zahraniční výzvědnou službu?“ apod., a pak mi odpovědět, a je vymalováno.
A nyní jsem u toho mého avizovaného závěru, proč je ve mně ta malá dušička. Můj názor totiž je, že pan Fiala v doprovodu těch tří generálů měli na stole v Langley jedno zásadní téma, a to je, jak ovlivnit výsledek příštích a po příštích a popo příštích voleb v ČR. Že se tu zkrátka chystá podvod, ne jako prase, ale jako celý vepřín. A ty medaile se protentokrát budou věšet na hruď až po akci, a ne jako u Vrbětic, tam se pověsila medaile na hruď a čekalo se, až se tato medaile zmaterializuje. Tedy, medaili dajli a nebo nedajli, se bude řešit až pokud volby dopadnou tak, jak si pánové v Langley přejí, a to je, „FIALA FOR EVER“. Nevím, ale možná, že CIA slíbilo k tomuto účelu i zapůjčit ty kouzelné sčítací mašinky, které ty hlasy sečtou tak, jak je potřeba.
Ve všem špatném je třeba hledat i něco dobrého, a tak mě trošku utěšuje, že tak, jak vstoupil do všeobecného povědomí výraz „ŠVĚDSKÁ TROJKA“, proč by se nemohl stát stejně ikonickým i pojem „ČESKÁ ČTYŘKA“? Zkrátka zapomeneme na sedláky u Chlumce, když už to zemědělství u nás má jít do kytek a budeme modernizovat i lidová rčení, ten první návrh je „DOPADLI JAK ČESKÁ ČTYŘKA V LANGLEY“.
Ing. Miroslav Kelnar, člen ND a kandidát do EP za společnou národoveckou kandidátku Aliance za nezávislost ČR
Převzato z webu Národní demokracie