Svět plný nenávisti a vzpomínka na pohodová léta

ROZUMNÉ PONDĚLÍ PETRA HANNIGA

Ráno v pátek 22. 3. jsme zavzpomínali na výročí narození Petra Spáleného, Karla Vágnera, svátek měla Leona, vše vypadalo na krásný jarní den až do chvíle, kdy nás zasáhla zpráva o teroristickém masakru v koncertním sále na severozápadním okraji Moskvy.

Postupně se dozvídáme, že mrtvých mladých lidí je více jak sto a spousta zraněných. Naše média nás informují o tom, že za touto šílenou akcí stojí islámský stát. Ruská policie postupně pochytala několik Tádžiků. Jeden z nich, který uměl rusky, povídal, že mu bylo slíbeno půl milionu rublů (což je nějakých 120 tisíc korun), když tento akt zabíjení provede. To bylo řečeno v našem veřejnoprávním rozhlase, takže ať mě nikdo neobviňuje, že hlásám nepravdy.

Řekněte mi, jestli jste někdy slyšeli o tom, že by si náboženští blouznivci, islámští teroristé, kteří se považují za mučedníky, nechali za zabíjení platit. Jejich odměnou je přece nádherný posmrtný život v ráji uprostřed davu krásných panen.

Tak to je jedna věc, co mi nejde na rozum a co je zatím verzí nám podávanou v našich velkých médiích.

Další věc. Americká ambasáda v Moskvě již 7. března varovala občany USA před návštěvami veřejných akcí a vybízela je k tomu, aby se vyhýbali srocení lidí. Jak to mohla americká strana vědět, co se stane v Moskvě? I když, jak bylo řečeno v našem veřejnoprávním rozhlase, varování bylo vágní, neupřesněné.

V nezávislých médiích jsem se dočetl, že před koncertním sálem zůstala dodávka s ukrajinskými poznávacími značkami. To mne ovšem zase posunuje na druhou stranu uvažování, nezdá se mi, že by oni teroristé byli tak hloupí a nechali na místě činu tak jasnou stopu vedoucí na Ukrajinu.

Prostě neví se nic, a dokud se svět neumoudří, tak budou zabíjení lidé. Jenom se bojím, aby se toto nestalo Sarajevem z roku 1914. Svět už je tak jako tak na pokraji propasti, lidé na západě »nevědí roupama co dělat«, blížíme se k legendární Sodomě.

A tak mne jako pohlazení z dávno minulých dob potěšila zpráva, že nejkrásnější ženou světa je Češka, respektive Moravanka či Slezanka. Že mezinárodní porota vybrala skutečnou, nefalšovanou přírodní krásu. Sice byly protesty, že měla vyhrát nějaká černoška, že to bylo politicky nekorektní korunovat bílou Evropanku, ale nakonec si porota vzpomněla na starý dobrý zdravý rozum. A navíc mne potěšilo, že je ve znamení kozoroha, jako jsem já, a vím tedy, že my kozorozi nikdy nic nedostaneme zadarmo, že si vše musíme těžce vybojovat. Čili její vítězství bylo spravedlivé. Už od 13 let se věnuje modelingu a pro ty, co o tom nemají »páru«, je to skutečně řehole, která vyžaduje pevnou disciplínu. Navíc musela při finálovém večeru překonat horečku téměř 40 stupňů, usmívat se a jak jsem se dočetl, až do 5 hodin, do rána musela dávat interview.

Přeji si, abychom dostávali takové krásné zprávy, jako tuto z indické Bombaje, kde se soutěž Miss World konala…

Pamatuji si, že jsme kdysi sledovali tyto soutěže krásy. To byly ještě doby nevinnosti, kdy jsme se rozčilovali nad věcmi, které nám v této hnusné době přijdou už naprosto normální. A toto vítězství naší krásné a inteligentní krajanky se mi jeví jako vzpomínka na dávno minulá pohodová léta.

Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných v ALIANCI ZA NEZÁVISLOST ČR

Převzato z webu Iportal24.cz